Co se ti na cestách hluboce vrylo do paměti, a hlavně do srdce?
Já bych k tomu přidal ještě „do nosu“ a „do rukou“. Intenzivně totiž vnímám vůně a dotyky. Stále cítím, jak jsem si poprvé podal ruku s Thorem Heyerdahlem, když jsem držel ruku Jeho Svatosti Dalajlámy, když jsem si potřásl rukou s Jane Goodalovou, pamatuji si stisk ruky Miroslava Zikmunda… To jsou okamžiky, na které nelze zapomenout. 

Na které zážitky nezapomeneš?
Určitě budu vzpomínat na Kamerun, gorily, a hlavně setkání s Pygmeji. V hloubi kamerunského pralesa nás vítali, nakonec vzali své tradiční hudební nástroje a začali hrát a zpívat. Pak nezapomenu na svou první návštěvu Velikonočního ostrova v osmadevadesátém. To tam ještě nebyly žádné ploty, žádné zábrany. Půjčil jsem si tam koně a celý ostrov procestoval, prolezl jsem si, co jsem chtěl, spal jsem tam na kraji sopky, kde jsem děsně zmokl… Ale že jsem ten ostrov měl pro sebe, to je jeden z mých nejlepších zážitků.

Vyrazit na cestu >

Se zatajeným dechem jsem se díval na rozhovor, který jsi pořídil s příslušníkem indiánského kmene Waorani z amazonského pralesa Peňou. Šlo o to, že jeho vesnice se rozhodla otevřít světu a uvítat turisty. Co se ti při povídání s Peňou honilo hlavou?
Byl jsem tam tři týdny a potvrdilo se mi, co už jsem řekl před chvílí – že jsou všichni lidé stejní. Holky se chtějí líbit, kluci vytahovat, hádají se kvůli stejným malichernostem jako my. To byl nejsilnější zážitek, který jsem si z té vesnice dovezl. 

Jak se mluví s lidmi z tak odlišné kultury? Aby to nepůsobilo, jako když se díváme „na zvířata v zoo“?
První den se na ně přesně takto koukáš, ale oni na tebe taky. Když jsme vystupovali z letadla, tak si na nás sahali, plácali nás, chechtali se, sahali mi na vousy. Já si zase sahal na ně a řehtali jsme se sobě navzájem. Za dva dny jsme si na sebe zvykli a už jsme řešili to, co jsme řešit potřebovali. V tu chvíli rozdíly zmizí a už nikdo není „zvířetem v zoo“.

Tvým hlavním záběrem jsou ale kraje klimaticky protikladné, prezentuješ se jako polárník. Póly máme dva. Liší se od sebe?
Naprosto! Na severu v Arktidě šlapeš po zamrzlém moři, je tam stoprocentní vzdušná vlhkost. Kdykoli se pod tebou může prolomit led a propadneš se do moře. Naopak Antarktida je kontinent s naprosto suchým vzduchem stejně jako na pouštích. Suchý vzduch je i na Sibiři, kde žijí lidé v sedmdesátistupňových mrazech. V Grónsku pak žijí Inuité s matriarchálním zřízením. Mají tam jinak nastavené hodnoty a životní podmínky. 

Co plánuješ teď?
Rád bych se někdy podíval do Papua-Nové Guineje, tam jsem ještě nebyl. Teď aktuálně ale žiji přípravou knihy o Thoru Heyerdahlovi, dávám ji dohromady společně s jeho vnučkou. Známého cestovatele v ní popisuji z jeho lidské stránky. Pamatuji si ho jako velkého profesionála, který ale vůbec nebyl nafoukaný. Vlastně všichni lidé, kteří něco dokázali a které jsem osobně poznal, neměli potřebu ze sebe dělat mistry světa. 

Koupit jízdenku >