2. 7. 2023
Rodový úděl
Kde jinde by mohla Kamila Ludwigová zakotvit než u drah. Pochází z drážní rodiny, od dvou let dokonce s rodiči bydlela na nádraží a v tomto prostředí se tak od malička pohybovala. Jak sama říká, dráhy jsou zkrátka jejich rodový úděl.
Cesta ke kolejím
Přestože si v průběhu dospívání Kamila pohrávala s myšlenkou na profesi knihovnice, učitelky ve školce či průvodkyně na hradě, nakonec přece jen zůstala u drah. A rovnou jako strojvedoucí. „Odmalička jsem prohlašovala, že jestli skončím na dráze, tak jedině jako strojvedoucí, protože to považuji za nejkrásnější drážní profesi."
Žen strojvedoucích stále přibývá. V České republice nás je několik desítek.
Kamilin příběh
Když na Orlicku poprvé usedla do kabiny lokomotivy, byla zde v té době jedinou ženou mezi strojvedoucími. „Kolegové mě přijali báječně. S mnoha z nich se setkávám i mimo práci. Dnes už je u nás ve firmě více žen strojvedoucích, i když v současné době jsou některé, stejně jako já, na rodičovské dovolené,“ vysvětluje. Na začátku své kariéry musela také sem tam odpovídat na udivené dotazy. Dnes už se takto diví málokdo, kamarádi už si na její povolání zvykli. Překvapeni jsou občas jen cestující, když si všimnou, kdo sedí v lokomotivě. Vždy však jen v pozitivním slova smyslu.
Mimo strojvedoucí si Kamila osahala i další drážní profese. Během rodičovské dovolené dělala brigádně závorářku a připravovala se na zkoušky na signalistku. V budoucnu by si ještě ráda vyzkoušela třeba práci výpravčího: „Nejradši v nějaké místně řízené stanici. Moderně řízené stanice mi nepřipadají až tak zajímavé, protože při takovém řízení už člověk není tolik v centru dění, řídí dopravu spíš zpoza počítače. Čímž rozhodně nechci hanit pokrok, který spoustu věcí usnadňuje. Osobně se mi však líbí atmosféra místně řízených stanic, kde se všichni znají.“
🚂 Splněný sen
Coby zkušená strojvedoucí zvládá Kamila vše stejně jako muži. Při nástupu na směnu se nahlásí dispečerovi a přebere si vlak. Pokud je vlak takzvaně „na ose“, znamená to, že střídá některého z kolegů. Vlak může také „oživovat“, tedy vyjíždět s ním ten den na dráhu jako první. V takovém případě ho musí kompletně zkontrolovat a ujistit se, že je před jízdou v pořádku. Jediná trochu složitější věc je pro ni, jako pro ženu, házení výhybek v zimě. „Jezdíme na trati D3, kde si sami musíme házet výhybky a výkolejky. Když mrzne, tak je těžké výhybku přehodit. Je to ale těžké jak pro muže, tak pro ženy. Muži však mají přece jen větší sílu,“ říká. Během dne jí na dráze dělá největší radost, když doveze cestující včas do cíle. O to víc, pokud se jí třeba povede zkrátit zpoždění. Zpestřením jsou pro Kamilu třeba děti podél trati, které mávají a mají radost, když jim pozdrav oplatí. A že by snad její povolání bylo mužské, si ona sama nepřipouští: „Myslím, že v dnešní době neexistuje čistě mužské povolání. Ženy se mohou stát tím, čím chtějí. Když si jde člověk za svými sny, vyplní se mu.“
Text: Lucie Bezoušková
Foto: archiv Leo Express a Kamily Ludwigové
Celý článek najdete v letním vydání magazínu Leo Express
Sdílejte článek:
0 x
Zkopírovat URL
Přihlásit se do věrnostního programu Smile Club
Ještě nemáte účet?
Přihlášením souhlasím s podmínkami věrnostního programu, se zpracováním osobních údajů a prohlašuji, že jsem dosáhl věku 16 let. Storno jízdenek je možné pouze do leo kreditů.