Co se vám vybaví, když se řekne mistrovství světa v hokeji? Je to zlatý gól ve finále 2001 proti Finsku?
Asi ano. Byl to nejsilnější zážitek a také můj největší reprezentační úspěch. Měl jsem velké štěstí, že jsem byl součástí té zlaté generace.

Hrál jste na pěti světových šampionátech. Utkvěl vám v paměti nejvíce právě zlatý gól v roce 2001, nebo je to první start v roce 1997 či první gól na šampionátu o rok později?
Zcela určitě mistrovství světa v roce 2001 v Německu, protože jsme získali titul a já k němu přispěl rozhodující brankou ve finále proti Finsku. 

Vybavíte si ještě po třiadvaceti letech rozhodující akci, po které jste ten gól v prodloužení vstřelil, a česká reprezentace tak zkompletovala zlatý hattrick?
Patýz (Pavel Patera) mi to dobře nahrál. Jel jsem sám a hráč za mnou začal zmatkovat. Brankář se sesunul na led jak podťatý a já to tím měl jednodušší, stačilo trefit poloprázdnou branku. Odhodil jsem rukavice a začal jako šílený plácat do plexiskla. Bylo to štěstí. 

Nyní trénujete mládež v Porubě, jste asistentem u reprezentace U17, zároveň ale působíte také jako hokejový expert v České televizi. Našel jste se v tom?
Jsem díky tomu pořád u hokeje, i když z trochu jiné strany. Mám možnost vnímat extraligu jinak než jen jako fanoušek. Jsem součástí toho kolotoče a doufám, že se to snad dá poslouchat.  

V Porubě jste si vyzkoušel i jaké to je vést tým mužů. Máte ambice jednou stát na extraligové střídačce? 
Byli jsme tam tehdy s Karlem Suchánkem hozeni tři zápasy před koncem základní části. Vyhodili trenéra a řekli nám „udělejte s tím něco“. Zvládli jsme to, ale takovou cestou jsem nikdy jít nechtěl. Ambice mám, určitě ano. Ale chci jít postupně. 

Před dvěma lety získalo národní mužstvo na mistrovství světa po deseti letech medaili, když z Tampere přivezlo bronz. Daří se i výběru do 20 let, který na posledních dvou turnajích vybojoval stříbro a bronz. Vrací se český hokej na výsluní?
Vypadá to tak, ale nesmíme se tím uspokojit. Víme, jaká díra vznikla po Naganu, a ještě jsme pořádně nezačali s reorganizací. Neúspěšné roky nejsou zažehnány. Svaz musí nastavit co nejvhodnější podmínky pro hráče, trenéry i všechny další, kdo mají vliv na kvalitu výchovy hokejistů. A na oplátku od nich musí vidět kvalitní práci a zápal pro hokej.