Jak vznikl projekt Česko bez bariér?

Kdysi jsme se bavili s ředitelkou slovenské pobočky CzechTourism Norou Gill, se kterou se dlouho známe. Zmínila, že bych mohl mít výstavu v Bratislavě. Nakonec vznikla autorská výstava Olomouc z po(d)hledu, která měla velký úspěch. Fotky se vystřídaly v Bratislavě, Piešťanech a Trenčíně. Pak vznikl nápad, že procestuji ČR, budu fotit a mapovat bezbariérovost lokalit. Výsledkem je další úspěšná výstava s názvem Česko bez bariér, kterou podpořil i velvyslanec Tomáš Tuhý.

Co vás na focení baví nejvíce?

Miluju reportáže, být pozorovatelem. Nemám rád načančané fotky a práci s lidmi – neumím je formovat jako panenky. Raději mám přirozené fotky vycházející z okamžiku. Jsem fotografem Academia Film Olomouc, což je pro každého fotografa výzva. Týden fotíte tmu, filmy, lidi, tmu, atmosféru a emoce. To miluju! Ve svých fotkách mám trochu jiný úhel pohledu a kolikrát dané objekty vypadají úplně jinak než od jiných fotografů, kolegů. 

Jak jste se při focení projektu dopravoval po Česku?

Kombinoval jsem cestování vlastním autem, ale také vlakem. Kde to šlo, tak právě vlaky Leo Express, které mám ze všech dopravců nejraději. Kdybyste měli spojení všude po republice, do všech lokalit, kam potřebuji, jezdím jen vlakem!

Jak se vám cestuje s Leo Express?

Z 95 % využívám vaše vlaky, na Leo Express je největší spolehnutí. Neberte to jako reklamu, je to prostě fakt. Oceňuji, že jsou všechny spoje nízkopodlažní a obsluha vlaku má nájezdy u sebe. Když nestihnu nahlásit přepravu, není to takový problém a lidská domluva nezklame. Leo Express navíc poskytuje slevy pro ZTP/P + bonus ve formě leo kreditů, což v této době ocení každý cestující s handicapem. Přál bych si také spoj do Brna a přidat zahraničí, i vozíčkáři rádi cestují! A také možnost změnit spoj během cesty.

Jaké další projekty máte a co plánujete dál?

Můj životní, nejmilejší a největší projekt je moje rodina, kterou miluju nade vše. Manželka s dcerou jsou mi velkou oporou, parťákem při cestování i práci. Člověk si kolikrát řekne, že má všechno. Ale bez fungující a tolerantní rodiny by nic z toho nebylo! Do budoucna se chci dát dohromady zdravotně, potřebuji více rehabilitovat a odpočívat. Nerad to přiznávám, ale někdy jsem vyčerpaný a tělo nechce poslouchat. 

Miluju jízdu na handbiku, ale poslední dva roky na něj nebyl čas, mrzí mě to a chci to změnit. Co se týče focení, uvidíme. Nechávám věci plynout a čekám, kam se posunou. Stresu teď bylo až až. Mám několik nápadů na další výstavy – čistě autorskou v Olomouci a v jednání je také pokračování výstavy Česko bez bariér, která se snad přesune ze Slovenska do českých měst.