V centru Zlína vysadíme dva spolucestující a pokračujeme do mé cílové stanice – třídy Tomáše Bati. Obědem jsem se posilnil na venkovní zahrádce jedné zlínské restaurace a už jsem si to pochodoval k mým předem vytipovaným památkám. Jako milovník fotbalu a Českého rozhlasu byly hlavní cíle jasné. Stadion Letná a vila Jana Antonína Bati, ve které místní rozhlasáci pracují. Než jsem se přesunul od první zmíněné budovy ke druhé, zazvonil mi telefon. Jaroslav! „Jen vám chci potvrdit čas příjezdu. Vše platí dle zaslané esemesky.“ Perfektní.

Procházím se kolem vily, fotím poslední fotky a z dálky už vidím černo-oranžový minibus. Zrovna se to hodí. Ve Zlíně začíná pršet. „To máte teda pěkně rychlý výlet,“ prohodí zdvořile pozitivně naladěný řidič. Jen se usměju a z ničeho nic usínám. Vzbudí mě až vypnutí motoru. „Tak jsme tady, šťastnou cestu do Prahy,“ loučí se se mnou Jaroslav na nádraží v Přerově. Ve vlaku poprosím o další espresso a opět otevírám laptop. Sepisuji následující řádky a v duchu si říkám, jak by bylo fajn, kdyby vždy všechno vyšlo stejně jako tato krátká návštěva Zlína.